Možná už se také delší dobu chystáte psát blog, točit video nebo nahrávat audio. Zkrátka dělat něco, čemu se souhrnně říká obsahový marketing. Ale zatím jste reálně nezačali. Proč? Nejspíš na to nemáte čas, nevíte, o čem psát, nebo vás brzdí strach. V tomhle článku se na tři nejčastější důvody podíváme zblízka. A zkusíme najít i nějaké možnosti řešení. 

1. Nemám na to čas.

Ve své vlastní firmě často musíte dělat všechno. Vyrábět, prodávat, komunikovat s dodavateli i se zákazníky, řídit, plánovat, chystat účetní podklady, vyměnit toner v tiskárně, odházet sníh před obchodem i vařit kávu. V podstatě neznám volnonožce či majitele malé firmy, který by se necítil zahlcený.

Zvládat všechny nároky, spojené s provozem podnikání, a ještě k tomu pravidelně tvořit obsah, už se jeví jako nadlidský úkol. Ale pojďme se podívat na to, jaký smysl vlastně dává psát blog nebo točit podcasty či videa.

Obsahový marketing je nástroj, jehož prostřednictvím si budujete dobré jménoosobní nebo firemní značku. Přitahujete nové klienty, kteří si vás sami najdou ve vyhledávači, protože ve svých článcích řešíte jejich problém. Brzy máte více práce a můžete si vybírat takové zákazníky, pro které má vaše práce hodnotu.

Tím pádem můžete zvýšit ceny. Na stejný výdělek vám stačí pracovat méně. Ušetřený čas pak využijete… třeba na obsahový marketing. Jenže co když ten čas teď nemáte?

Předně si ujasněte, jestli vám to stojí za to. Jestli je to skutečně cesta, po které se chcete vydat. Když máte jasné PROČ, nezbývá než si ten čas udělat. Mně pomáhá následující:

  • Vyberte si takový nástroj, který je vám blízký. Máte-li odpor ke psaní, nenuťte se blogovat, ale natočte třeba video.
  • Nastavte si frekvenci, která je pro vás únosná. Pro většinu byznysů je dostačující vyrobit nový kousek obsahu jednou za měsíc. Totéž platí o rozsahu. I krátký článek je lepší než nic.
  • Tvorbu článku (nebo videa či podcastu) si rozepište na jednotlivé úkoly. A ty si pak přidejte do diáře na konkrétní termín. Zvyšujete tím pravděpodobnost, že to, co jste si naplánovali, doopravdy uděláte.

2. Nemám o čem psát

Na začátku jsem si to taky myslela. Realita je ale taková, že od roku 2008 píšu alespoň jeden článek měsíčně. Některá témata už jsem samozřejmě vyčerpala, ale zatím se stále objevují další a další.

Zdaleka nejlepší inspirací jsou pro mě skuteční klienti. Respektive jejich otázky, které mi položili v rámci poradenství nebo na kurzech. Nebo po e-mailu či na Facebooku. Většinou stačilo sepsat odpověď, pak ji trochu rozvést, doplnit zdroje … a článek nebo video byly na světě.

Pokud ještě žádné klienty nemáte, nepřijdete s nimi do kontaktu nebo se vás na nic neptají, zkuste internet. Projděte si internetové diskuse a ty stránky na sociálních sítích, které se týkají vašeho oboru. Sledujte, co vaše cílová skupina řeší, čím se zabývá a co jí není jasné. Nebo sami položte dotaz.

Další možný zdroj představuje vaše konkurence. Nebo ještě lépe lidé v zahraničí, kteří dělají podobnou věc jako vy. Podívejte se, o čem píší oni. A pak téma pojednejte ze svého pohledu. Nebo si najděte jednu myšlenku, se kterou nesouhlasíte. Ocitujte ji i se zdrojem a pak napište, jak tu věc vnímáte vy.

Říkáte si, že všechno už bylo napsáno? Do jisté míry ano. To, co je cenné pro vaše klienty, je konkrétně váš pohled na věc. Takže se ho nebojte prezentovat.

Jakmile zpracujete první várku témat, další už vás začnou napadat spontánně. Počítejte s tím, že nápady budou chodit v různých situacích. Nejen při čtení článků on-line, ale i ve sprše, v tramvaji, na procházce nebo v supermarketu.

Proto dává smysl si vytvořit návyk a systém na jejich zachytávání. Já si je píšu do sdíleného souboru, ke kterému mám přístup z počítače i z mobilu. Stejnou funkci může plnit off-line notýsek a tužka. Najděte si, co vám vyhovuje a co dokážete mít po ruce ve chvíli, kdy se inspirace objeví.

3. Bojím se začít.

Nejvíc blogů, videokanálů a podcastů, které nikdy nespatřily světlo světa, má podle mě na svědomí strach. Strach být vidět, vystrčit hlavu z davu, jít s kůží na trh. Strach postavit se sám za sebe a za svůj byznys. Strach, co řeknou lidé. Že napíší nějaký negativní komentář. Nebo naopak neřeknou vůbec nic a článek či video projde internetem bez povšimnutí.

Pochybujeme sami o sobě a nasloucháme hlasu svého vnitřního kritika: „A ty jsi kdo, abys psal/a blog?“ „Koho zajímá nějaký tvůj názor?“ „Nemáš na to vzdělání, a kromě toho psát neumíš.“ Jeho tvrzení jsou tak přesvědčivá, že se stáhneme zpátky a celou ideu obsahového marketingu odložíme na neurčito. Nebo se schováme za první dva důvody: nemám na to čas a ani nemám o čem.

Můžete si také říkat, že blogovat začnete, až vás ten strach přejde. Jenže to nefunguje. Vtip je v tom, začít dřív, než se cítíte připravení. Uvědomit si, že máte strach, a PŘESTO zmáčknout tlačítko „Publikovat.“

Univerzální recept na to, jak se odvážit, neexistuje. Ale jsou dílčí kroky, které vás mohou podpořit.

  • Uvědomte si, že v tom nejste sami. Pochybnosti o sobě někdy máme úplně všichni. Kdykoli se snažíte sepsat či natočit nový kousek obsahu, vzpomeňte si na ty stovky a tisíce dalších lidí, kteří jsou na tom zrovna stejně. Jak výstižně píše Brené Brown v knize Dary nedokonalosti: „Nedokonalosti nejsou nedostatky; jsou to připomínky, že jsme v tom všichni společně.“
  • Sepište si na papír všechny důvody, proč byste tvořit obsah rozhodně neměli. Nechte svého vnitřního kritika vyřádit. Dejte tomu čas a pečlivě zapište i tu nejmenší pochybnost. Papír pak roztrhejte na malé kousíčky a spláchněte do záchodu. A jděte pro změnu sepisovat něco, co si můžete dát na blog.
  • Vraťte se k práci. Marie Forleo v jednom ze svých videí přirovnává vnitřního kritika ke spořiči obrazovky, který naskočí, pokud je počítač delší dobu v nečinnosti. Mysl funguje podobně. Takže ji zaměstnejte něčím kreativním. Jakmile se plně ponoříte do tvorby, na sebe-sabotáž a pocit nedostatečnosti nezbyde čas.

A co na strach, pochybnosti a další sebe-sabotáže nejlépe funguje vám?

 

Foto Shelby Miller, Unsplash