Když se řekne tvorba ceny, spousta lidí si představí křečovitou snahu dostat ze zákazníka maximum, kolik je ochoten za daný produkt či službu dát. Ve skutečnosti existuje jednodušší a méně stresující alternativa – prostě si dopředu stanovit jednotný ceník a ten veřejně sdílet. Například na webových stránkách.

Tenhle postup má celou řadu výhod:

  • Zákazník dopředu ví, kolik ho služba bude stát, takže se cítí bezpečněji.
  • Cenu stačí nastavit jednou, a ne pro každého zákazníka zvlášť.
  • Nastavením ceny dáváte jasně najevo, jakou skupinu zákazníků chcete přitáhnout.
  • Jednotný ceník se snadno pamatuje, takže si při telefonování se zákazníky ušetříte takové to „Ééééé, vydržte chvilku, já se vám podívám“.
  • Ušetříte spoustu času, který jste doteď strávili odpovídáním na dotazy a sestavováním individuálních kalkulací.

Veřejný ceník může znamenat i náskok vůči konkurenci. Zejména když s ním (třeba jako projektant Martin Perlík) přijdete v oboru, kde to není úplně zvykem.

Různé formy ceníků

Pro ceníky platí jedno základní pravidlo – čím jednodušší, tím lepší. Při tvorbě ceníku nepřemýšlejte o tom, co všechno by zákazníci mohli chtít kupovat, ale spíš co chcete prodávat. Váš ceník by měl vycházet z potřeb většiny a pamatovat i na výjimky. Například ve formě slev či příplatků.

Řada firem a nezávislých profesionálů (jako například SEO konzultant Martin Matějka) zveřejňuje ceny u popisu jednotlivých služeb. Jiná varianta je vypsat všechny ceny přehledně pod sebe na jednu stránku. Zákazník tím pádem získá lepší možnost srovnání.

Fungující ceník by měl být vnitřně konzistentní, proto se ho vyplatí odvodit od nějaké základní jednotky. Variant je několik:

  • Hodinová sazba. Pravděpodobně nejpoužívanější způsob, zejména u služeb, jako je poradenství, terapie nebo koučink, výuka jazyků, tlumočení, masáže nebo služby hodinového manžela.
  • Jiná jednotka. Typicky normostrana u překladatelů, copywriterů a korektorů, v jiných profesích třeba metr čtvereční.

Kolik stojí logo?

Jsou ale profese, kde cena odvozená od základní jednotky moc nefunguje. Třeba návrh zahrady, design loga nebo tvorba videa. Co s tím? Možnosti jsou minimálně čtyři.

  • Balíčky služeb. U služby jasně nadefinujete množství a podobu a prodáte ji jako produkt. Funguje to u interiérového designu, grafických služeb i jinde.
  • Variantní nabídky. V podstatě se jedná o druh balíčků, které se dají zpracovat do přehledných tabulek. Hodí se například pro účetnictví, fotografy, nebo coworking.
  • Cenové rozmezí. Jednoduše stanovíte rozsah, kde se ceny vašich služeb mohou pohybovat. Jde to například u tvorby webu, nebo tetování. Rozmezí ale nesmí být moc velké, rozdíl přes jeden řád (3000 – 25 000 Kč) už zákazníkovi mnoho neřekne.
  • Modelové realizace. Popíšete několik typických zakázek a ty opatříte cenou, takže zákazník tak získá tzv. kotvu – konkrétní částku, o kterou se ve svých dalších představách může opírat. Hezkým příkladem je třeba výroba videa nebo knižní ilustrace.

A jak určujete cenu vy? Máte raději jednotný ceník, nebo určování ceny pro každého zákazníka zvlášť?

Foto: Kungliga biblioteket