Sociální sítě: musíme tam všichni?

/Sociální sítě: musíme tam všichni?

Tak už jsem tam taky. Pravda, odolávala jsem dlouho. Až přišla zakázka, pro kterou to bylo nezbytné. Tak jsem se přihlásila a radostně užívám výhod a občas i stinných stránek. Pravděpodobně jste tam taky, a pokud ne vy, dost možná vaše asistentka, bývalí kolegové, kamarádi a klienti. A s téměř 100% pravděpodobností taky vaše náctileté děti. Řeč je samozřejmě o Facebooku a sociálních sítích jako fenoménu dneška.

V marketingu se dá Facebook nejsnáz použít k propagaci akcí. Přičemž je docela jedno, jestli pořádáte festival, seminář, výstavu psů, odbornou konferenci, hasičskou zábavu nebo demonstraci. Zapomínat by na něj neměl ani zábavní průmysl (kapely, filmoví tvůrci, divadla, kluby) nebo výrobci a prodejci zejména módního a trendy zboží. Než vytvářet vlastní microsite, je lepší zřídit stránku na Facebooku. Zvládne to i laik, na externí náklady je to zadarmo a získat pozici ve vyhledávačích jde mnohem líp než s neznámou doménou.

Sociální sítě se prostě hodí všude, kde je cílem vytvářet a budovat komunitu v nějakém ohledu stejně smýšlejících lidí. Docela dobře funguje i nezávislým profesionálům, profesním klubům a neziskovým organizacím. Jsou lidé (a začíná jich přibývat), kteří ruší vlastní weby a přesouvají se na sociální sítě.

Kromě známějšího Facebooku se v Čechách používá také LinkedIn. Je převážně v angličtině a je mnohem více profesní. Pro sdílení osobních informací se nehodí, zato se přes něj dají výborně shromažďovat reference a budovat profesní kredit; umím si představit i hledání zaměstnání.

Řada článků v poslední době upozorňuje na to, že sociální sítě s sebou přinášejí nejen pozitiva a sociální jistoty. K nejčastějším argumentům patří ztráta soukromí a námitka, že virtuální vztahy začínají pomalu nahrazovat ty skutečné.

Co se týče vztahů, mám spíš opačnou zkušenost. Většina mých přátel má malé děti, a dokud je hezky, tráví s nimi čas někde mimo Prahu. Díky Facebooku aspoň vím, že jsou naživu a mají se dobře. A taky co zrovna čtou, že si pořídili psa nebo nový účes, že jejich dítě má první zub nebo kde byli na dovolené. To vše slovem i obrazem.

Netrápí mě ani tzv. ztráta soukromí. Předně – nestydím se za to, s kým se přátelím. A když si o mně klienti přečtou, že mám doma westíka, poslouchám klasický rock a baví mě zpěv a tarot, není to žádná velká tragédie.

Pokud bych ovšem byla fanouškem skupiny „Sex v letadle“, nebo „Piercing na neobvyklých místech“, měla bych v zásadě dvě možnosti – buď tuhle část své identity veřejně přijmout a smířit se s tím, že některé zakázky prostě nedostanu. Nebo ji škrtnout, ale nejen z Facebooku, ale i ze svého „off-line“ života.

Sociální sítě jsou zkrátka prubířský kámen, schopný velmi rychle ověřit, nakolik je váš příběh konzistentní a jestli máte svým zákazníkům co nabídnout. Kromě toho i poměrně efektivní komunikační kanál, na který se při přípravě marketingového mixu vyplatí nezapomenout.

 

Foto William Iven, Unsplash

Autor: |2018-01-03T14:22:07+00:0023. 9. 2009|Kategorie: Marketing bez reklamy|Štítky: , , , , , |
Jsem marketingová čarodějnice, poradkyně a lektorka. Pomáhám majitelům firem a volnonožcům nastavit si podnikání podle vlastních představ. Používám k tomu dvě kouzla: psychologii a marketing.