Do videomarketingu jsem se chystala pustit už dlouho. Snažím se totiž doporučovat nástroje, které mám osobně vyzkoušené. A videomarketing byl jediná kapitola e-knihy Marketing bez reklamy, kterou jsem znala pouze z teorie. Takže jsem pořídila kameru a začala točit videoblog Marketingové bludy. V květnu spatřil světlo světa můj první videokurz Kouzelné podnikání. Co mě na videomarketingu překvapilo? Nejvíc tyhle čtyři věci.

1. Hurá – čtení ani na internetu není OUT.

Asi nejčastější argument, proč namísto psaní článků točit video, je, že lidé na internetu nečtou. Moji zákazníci to ale mají zjevně jinak. Tak jsem byla zvědavá, jak budou videa fungovat.

Jelikož videa vkládám do článků, porovnala jsem návštěvnost v Google Analytics se statistikami doposud zveřejněných videí na YouTube. A skutečně – jenom zhruba polovina lidí, kteří na webu otevřeli článek, si také pustila video.

Možná se to časem změní, ale v tuhle chvíli zjevně oslovuji více příznivců psaného textu.

2. Natočit kloudné video dá práci.

Ne, opravdu nejsem taková blbka. Nečekala jsem, že budu ležet na pláži, pak pustím kameru, chytře promluvím a půjdu si zase lehnout. Od začátku jsem do toho šla s tím, že vytvořit kvalitní produkt zabere nějaký čas.

Dopředu jsem ale neodhadla, kolik věcí bude potřeba zkoušet. Testovat světla, záběr, kameru, mikrofon, čtecí zařízení. Kolika slepými cestami se vydám, než najdu jednu použitelnou. Že prvních pět videí natočím a zase smažu, protože budou úplně k ničemu.

Nebo že sestříhat 20minutové video zabere i šest hodin. Zkrátit ten čas znamená skamarádit se se stříhacím programem. A to chce další hodiny práce…

3. Mluvit na kameru je fakt jiné než mluvit s lidmi.

Do videa jsem se pouštěla po skoro deseti letech lektorské praxe. Hodiny, které jsem na různých kurzech a přednáškách odřečnila o marketingu, můžu počítat na tisícovky. Mluvit na kameru je ale úplně jiná story.

Protože místo na lidi mluvíte do zdi. Živá školení i webináře jsem zvyklá vést jako dialog. Debatu s publikem. Sérii otázek a odpovědí. Zatímco účastníci školení reagují, kamera mlčí.

Samozřejmě můžu položit otázku. Ale vzápětí si na ni musím sama odpovědět. Což vyžaduje úplně jiný způsob přemýšlení i přípravy podkladů. A taky další čas na učení.

4. Publikum si všímá formy. A detailů.

Zpětných vazeb k videím  jsem dostala řádově desítky. Pár komentářů se objevilo přímo u videí, řada dalších přišla e-mailem, po telefonu nebo osobně.

Upřímně mě ale překvapilo, jak malá část z nich se týkala toho, co ve videu říkám. Spíš řešily, kam se dívám, jak se odráží světlo, co je v záběru za mnou, co mám na sobě a jak tlustá v tom vypadám (díky, mami :-) ).

Naopak řada informací z videa doslova zapadla. Nejvíce otázek, které jsem dostala k (původně placenému) videokurzu Kouzelné podnikání, se týkalo praktických věcí, řečených pouze ve videu. Kdy to začíná, jak to funguje, nebo kolik to stojí je zjevně lepší na web napsat. Což jsem udělala a dotazy ustaly.

Co mi z toho vyplývá?

Předně že videomarketing je jen jedním z mnoha nástrojů. Takže se vyplatí zvážit, kdy použít video a kdy je efektivnější článek, nebo třeba infografika.

Video je každopádně pořádný výstup z komfortní zóny. I když první výsledky nejsou zrovna hvězdné, dává smysl zkoušet, testovat a učit se něco nového.

Konečně – síla videa je zejména tam, kde je potřeba předávat vizuální návody a/nebo emoce. Praktické informace je lepší svěřit psanému textu. Jaké zkušenosti jste s natáčením videa udělali vy?