„Když žijete jen pro úspěch, vyhoříte. Když jdete za úspěchem, radost je 50/50. Když zvolíte radost, úspěch je zaručen.“ Tenhle výrok Cindy Joseph jsem před nedávnem sdílela na sociálních sítích. A vyvolal dost bouřlivé reakce, jejichž leitmotivem bylo: to je sice hezké, ale radosti se nenajím. Je tomu skutečně tak? Právě o tom bude třetí díl videosérie Marketingové bludy.
Přestat v práci naivně hledat radost a místo toho se soustředit na něco, co vydělává peníze. Uznávám, zní to dokonale rozumně a dospěle. Jenže – musíme si skutečně vybírat?
Když necháme radost stranou, může to mít několik důsledků. Předně – každý den potkáváme spoustu lidí, kteří svou práci nedělají rádi. A na té práci je to zatraceně poznat. Otrávené servírky, naštvaní úředníci, zpruzení lidé v obchodě.
Pro živnostníky a volnonožce to často znamená neschopnost říct si za poctivou práci spravedlivé peníze. Odměnu jsme přece už dostali v podobě zábavy, kterou nám práce přinesla. Nebo ne?
A tak dál oddělujeme radost a vydělávání peněz a necháváme si život na „ažpak“. Díky tomu přitahujeme zákazníky, kteří vůbec nejsou naši, jsme mnohem více ohroženi syndromem vyhoření a postupně ztrácíme integritu a duševní rovnováhu.
Co s tím?
- Předně – nerezignujte. Zapomenout na radost neznamená chovat se dospěle, ale prostě to vzdát.
- Neztraťte kontakt se svou vášní, ta pro vás může být motivací a pomoci vám v těžkých chvílích podnikání.
- Neřiďte se jen penězi a úspěchem – ty jsou vždycky vedlejší produkt.
- Nechte promlouvat jak rozum, tak srdce. Máme dva zdroje moudrosti a vedení a je škoda je v podnikání nevyužít.
Když se pro vás pocity, které chcete prožívat, stanou vodítkem, mnohem pravděpodobněji vytvoříte firmu, která bude lidská, respektovat vaše potřeby i potřeby vašich zákazníků.
A co vy? Děláte to, co vás baví? Máte zkušenost se zakázkami, které jste dělali jen pro peníze? Prosím, podělte se v komentářích.
Dobrý den, paní Čevelová. :-)
Taky sbírám odvahu a sílu se pustit do videí, takže jsem se šla podívat, jak to zvládáte Vy. :-) Úvodní znělka s tou létající čarodějnicí mne bavila, video už méně. Asi je to vážně jiné (a těžší) mluvit na kameru.
.
Jenom malá poznámka k tomu povídání o tom, jak potkáváme nenaladěné a otrávené lidi ve službách a na úřadech. Tihle otrávení lidé, které obtěžuje sloužit druhým, i když jsou za to placeni, a všem to demonstrativně dávají najevo, je česká náladovost a vymoženost.
.
Tady v Anglii se s takovým přístupem téměř nesetkáte, protože tady mají permanentní výchovou zažito, že když pro někoho pracuješ, budeš dělat jak nejlépe umíš, a ještě budeš na zákazníky milý a úslužný. Tvoje nálady nikoho nezajímají. Prostě ta česká nakvašenost se tady nepěstuje,naopak je velký tlak na každého pracovníka kdekoliv, aby byl milý, vstřícný a ochotný.
.
Nemyslím si, že v Anglii jsou na tom lidé lépe a práce je děsně baví – jsou prostě jenom důsledně vedeni a vychováváni ke slušnosti a službě. A ti lidé to už berou jako SAMOZŘEJMOSTt! Nikoli jako křivdu, že musí dělat práci, která je nebaví. Je to o postoji k práci. Dostáváš zaplaceno, odveď odpovídající výkon! Tohle v Čechách není. Naopak namísto výchovy lidí ke službě a slušnosti se jim více než často radí – nebaví tě to, uteč na volnou nohu a bude ti líp.
.
Na druhou stranu však v Anglii zase umí ocenit KAŽDOU poctivou práci, takže lidé mají mnohem více naděje, že jejich přístup někdo ocení. A tudíž i větší motivaci k práci.