Jak tvořit smysluplné vztahy

Rozhovor s Michalem Bartošem o tom, jak vědomě tvořit vztahy, které nás posouvají v životě i v podnikání

Kolikrát jste si vybrali partnera, který vám nakonec „neseděl”? A kolikrát jste přijali klienta, ze kterého vás bolelo břicho ještě dřív, než přišla první faktura? Terapeut, inspirátor a autor Michal Bartoš tvrdí, že za oběma rozhodnutími stojí stejná věc a stejný způsob, jak je dělat jinak. Jeho knihy se prodaly v nákladu přes 100 000 kusů a téma vztahů táhne čtenáře už roky. Sešli jsme se nad otázkou, co dělá vztah smysluplným, a rychle jsme zjistili, že odpověď platí stejně pro partnerství jako pro práci.

Všechno začíná u vztahu k sobě

Než se dostaneme k partnerství, musíme se vrátit ke kořeni. Vztah se tvoříme úplně ke všemu kolem nás, ať už vědomě nebo ne – k práci, k místu, kde žijeme, ke komunitě. Ten nejpodstatnější vztah je ale jinde.

„A primárně ten nejdůležitější vztah, který máme, je vztah k sobě samým. A tam je ten základ, ze kterého potom celý náš život nějak vychází.”

Tahle myšlenka se táhne celým rozhovorem. Když nemáme dobrý vztah k sobě, vrací se nám to jako zrcadlo ve všem ostatním.

Čtyři oblasti, na kterých stojí spokojený život

Život stojí na čtyřech oblastech: na vztazích, na tom, co tvoříme (práce), na tom, kde žijeme (domov jako zdroj energie), a na péči o sebe, fyzické i mentální. Nad tím vším se klene pátý princip: vědomá tvorba vlastního života.

„Domů se vracíte, čerpáte tam energii. Je to pro vás zdrojem síly – nebo taky ne, protože se tam uvolnit z nějakých důvodů nemůžete. A to se pak odráží na celém životě.”

Proč si vybíráme partnery, kteří nám nesedí

I když dnes máme svobodnou volbu partnera, kterou lidé před 120 lety neměli, protože ji za ně dělal rod, často si vybíráme podle podvědomých programů z dětství.

„Velmi často do těch vztahů vplouváme na základě podvědomých programů. Je tam mnoho otisků z předchozích generací a spousta přesvědčení, která jsme nasáli v dětství, ať vědomě, nebo nevědomě. A to všechno si bereme s sebou.”

Problém nenastává ve chvíli výběru, ale později, když se ukáže, jestli jsou oba ochotní na svých tématech pracovat. Pokud ano, můžou vedle sebe začít růst, navzájem se uzdravovat a inspirovat. Pokud roste jen jeden, přichází frustrace.

„Bohužel se setkávám s tím, že když chce růst jenom jeden a ten druhý ne, tak velmi často dochází k rozchodu.”

Pocit jako kompas: klíč k tomu, co opravdu chceme

Dokud nevíme, jaký pocit od něčeho čekáme, nevíme ani, co vlastně chceme.

„Ve chvíli, kdy víme, jaký pocit nám ta věc má přinést, teprve tehdy víme, co v životě opravdu chceme. Protože ten pocit je určující pro náš život. A to platí i v práci.”

Mysl je skvělý sluha, ale špatný vůdce. Umí analyzovat a vytvářet strukturu, ale také dokáže vymyslet nekonečně kompromisů. Pocit je jednoznačný.

„Když jedeme jenom v té mysli, vymyslíme spoustu kompromisů a řešení. Ale ten pocit je jednoznačný. Ten už neukecáte.”

Šéfem svého systému

„Definice dospělosti je za mě to, když se začnu starat sám o své potřeby. Jakmile se o ně začnu starat, jsem opravdu dospělý. Je to i o přijetí odpovědnosti za to, co dělám.”

Vyrostli jsme z nějaké rodiny, to je výchozí bod, ne výmluva. Odpovědnost za svůj život už dnes nemůžeme přehazovat jinam.

Cesta k sebepřijetí nevede přes rozdělování sebe na „dobré” a „špatné”. Vede přes upřímné přiznání, že v sobě nosíme mnoho vrstev a žádnou z nich nemusíme soudit.

„Někde jsme žili oběť, někde naopak tyrana, menšího, většího, to je jedno. Nejde o to se soudit, ale uvědomit si, že ty části v sobě máme. A zároveň jsem to já, kdo je šéfem celého systému a může všechny své části používat k tomu, aby vedl život tam, kam chce.”

Naším systémem prý denně projde 60 až 80 tisíc myšlenek, ale ve vědomé části jich máme zhruba deset tisíc, tedy nějakých dvanáct procent. Zbytek řídí náš život z nevědomí.

Z partnerství do práce: stejná pravidla platí všude

Michal Bartoš podniká s manželkou – píší, vydávají, vedou nakladatelství i e-shop, do kterého zapojili i syna. Klíč k tomu, aby to fungovalo, vidí v rozdělení rolí podle toho, co komu sedí.

„Musíme si rozdělit role tak, abychom se v tom oba cítili dobře a nevznikla hořkost. Aby ten druhý neměl pocit, že je někde víc a někde míň.”

A proč se prakticky nehádají? Michal se naučil neslyšet v partnerčiných emocích útok, mechanismus, který u mužů často spouští obrana malého kluka uvnitř.

„Když žena vyjadřuje emoci, chlapi se tomu často brání, protože v tom cítí útok. Ale to je jen obrana toho malého kluka v nich – ve skutečnosti to vůbec útok není.”

Všechno, co platí v partnerství, se dá beze zbytku přesunout do práce. Kdo si umí rozdělit role, postavit se za svou potřebu a slyšet druhého bez obrany, používá úplně stejné dovednosti u partnera jako u klienta. A funguje tu i ten samý „pocit jako kompas”.

„Tohle všechno lze přesunout do jiné oblasti našeho života, a to je práce. Stejně si můžu uvědomit, koho vlastně chci obsluhovat jako klienta. Jaký pocit mi přináší komunikace s ním, s kým chci trávit čas a s kým ho naopak nechci marnit.”

Jak tvořit smysluplné vztahy

• Začněte u sebe. Nejdůležitější vztah je ten k sobě samému, z něj vychází všechno ostatní.
• Napište si priority. Na papír (mozek to lépe fixuje) sepište, co od vztahu chcete: zájem, důvěra, komunikace, intimita…
• Ptejte se na pocit. U každé priority si představte, jaký pocit vám má přinést. Ten pocit je váš kompas.
• Přijměte všechny své části. Nesuďte se na „dobré” a „špatné”. Jste šéfem svého systému a můžete s ním pracovat.
• Převezměte odpovědnost. Dospělost = postarat se sám o své potřeby a nepřehazovat odpovědnost za svůj život jinam.
• Rozdělte role. V podnikání i partnerství si jasně určete, co komu sedí, aby nevznikaly třenice.
• Stejné platí pro byznys. Vybírejte klienty podle pocitu, který vám dávají, stejně jako partnery.

Závěrem: rozum a cit by měl být v rovnováze

Vše, co víme o vztazích, lze beze zbytku přesunout do práce: vědět, co chci, umět to čitelně vyjádřit a postavit se za svou potřebu. Rozum nám dává analýzu, ale teprve cit, ten správně vyladěný pocit, nám dává kompas. A bez kompasu se těžko hledá směr, ať už jdeme za partnerem, nebo za klientem.

Chcete víc podobných rozhovorů (třeba s Michelle Losekoot, Martinem Kavkou, Jiřím Rosteckým, Tomášem Vachudou, Anetou Martinek nebo Petrou Dolejšovou)? Čekají na vás v klubu Duše byznysu.