Jak pracovat s energií

Rozhovor s Broňou Mesárošovou o tom, jak energie ovlivňuje naše podnikání a co s tím můžeme dělat, i když jsme s tím nikdy předtím nepracovali.

Proč nám jedna kampaň září a druhá ne, i když jsme do obou dali stejnou práci? Co se v nás zlomí přesně v momentě, kdy už to skoro máme? A dá se s tím vůbec něco dělat, pokud slovo „čakra” vyvolává rozpaky? Broňa Mesárošová je šamanka, navazuje na linii peruánských šamanů a dnes pomáhá lidem najít sílu ukrytou v jejich stínech.

Energie jako míchaný nápoj

Pro člověka pevně usazeného ve hmotě je slovo energie většinou prázdný pojem. Broňa Mesárošová sahá po dvou kuchyňských přirovnáních, která fungují líp než jakákoliv teorie.

„Je to jako když si představíte míchaný nápoj. Tam jsou prostě ty vrstvy. A začíná to tím těžkým sladkým sirupem, co je vespod, to je ta hmota. A pak jsou ty jemnější, až nahoře je taková ta nejjemnější vrstvička. A takhle já vnímám lidské bytosti.”

Druhé přirovnání vysvětluje, proč práce na energetické úrovni může něco změnit ve hmotném světě.

„Hrozně ráda to přirovnávám k tomu, když vaříme vývar. Máme tam mrkev a ta mrkev je tam v té hmotné podobě, ale stejně, když si dáte jakoukoliv část toho vývaru, tak ta chuť té mrkve v tom je.”

Ta energie podle šamanského pohledu není jen doprovodný jev, ale předloha.

„Oni říkají, že ta energie je matrice, podle které se skládá ta hmota. Takže když vyřešíme energii, tak ta hmota se začne přeskládávat.”

Proč jedna kampaň září a druhá ne

Text sám o sobě není to hlavní, co v marketingu působí. Když se nám u kampaní povede pracovat s energií, tak pak září z příspěvků a videí. A to je to, co lidi přitáhne.

„Ten text, jo, je tam. Ale ve skutečnosti to, co mluví mnohem víc a mluví na té pravdivé rovině, která se nedá nijak ošálit, tak to je vlastně ta energie.”

Co s tím tedy konkrétně dělat? Nejde o techniku, ale o vědomé rozhodnutí ještě před tím, než začneme psát.

„Už jenom tím, že si uvědomíme, s jakou energií chci tady to tvořit a jakou energií chci, aby to předávalo ostatním a s jakou energií chci, aby tohle bylo komunikováno, tak už to může udělat velký rozdíl.”

Spodní proudy: co se v nás zlomí těsně před cílem

Znáte to, cíl je jasný, plán hotový, děláme všechno správně. A pak se v jednom konkrétním momentě něco stane.

„My se třeba rozhodneme, že chceme mít úspěšnou kampaň nebo chceme vydělávat určitou částku měsíčně, děláme všechno proto, ale v určitých klíčových momentech se v nás prostě něco zlomí a nás to tam nepustí. Pak si to rozdýcháme a jdeme zase vědomě do toho. Ale ten moment, kdy se to zlomilo, to byl nějaký spodní proud.”

Tím spodním proudem je zranění ležící ve stínu.

Nejčastější téma u podnikatelů je sebehodnota. Bolest ze sebehodnoty je jako šrám, který nám brání otevřít stavidla a naplno se do něčeho opřít. Důsledek je přímočarý: pracujeme jen s výsekem sebe sama.

„Jakmile tady to mám schovaný a je to překrytý bolestí, já na to nevidím, pak mám dojem, že vlastně musím používat jenom tenhle výsek sebe sama. A tím pádem to tolik nezáří.”

Stíny jsou místa, kde jsme ztratili kus síly

Práce se stíny zní tajemně. Definice je přitom velmi konkrétní.

„Stíny jsou všechna ta bolavá místa, která nosíme v sobě a na která si nevidíme. Ony se jenom nějakým způsobem pak projevují v našem životě, v našich vztazích, v naší práci, v našem podnikání. Většinou se to projevuje jako nějaký limit nebo strach nebo stres nebo takový bludný kruh, kde se nám prostě opakují dokola nějaké těžké situace.”

Když se zranění najde a rozpustí, člověk objeví kousíček vlastní síly, ke kterému dlouho neměl přístup. A s ním se otevřou možnosti, které tam předtím nebyly.

„Jakmile objeví kousíček vlastní síly, tak najednou je to o tom, že předtím měl takovéhle možnosti a teďka je má prostě takhle.”

Tvořit z hladové díry, nebo z plnosti

Jsou dvě místa, ze kterých můžeme podnikat.

„Přestávám tvořit z takové hladové díry. Přestávám tvořit z prázdnoty, z pocitu, že nemám dost, z pocitu strachu, co když se mi tady lidi neobjednají nebo přijde málo lidí přes tu kampaň. Najednou je to o tom, že tvořím s plností a tvořím s radostí. A zase to, co tvořím, má úplně jinou energii, má úplně jinou vibraci a setkává se s tím úplně jiný okruh lidí.” 

Jak poznat, ze kterého místa právě tvoříme? Existuje jednoduchý test, který si může udělat každý sám.

„Když se večer ozve strach. Je takový strach, který nás tahá dopředu, ze kterého se dovedeme oklepat, to nevadí, to zvládnu. A pak je tam strach, který nás tahá dolů a jde to do takové bezmoci. Když to jde do bezmoci, tak je to známka toho, že někde tam mám zranění. V takovémhle momentě je dobré si říct: je to vzpomínka na něco, co už není. Je to jenom stará vzpomínka na něco, co kdysi bylo, a nemusím se jí tolik bát. Jakmile se dostanu do té pozice, že já jsem větší než tady ta bolest, tak už mám vyhráno. A to je taky práce s energií, jenom si z toho vystoupit ven.”

Nejjednodušší technika: položit otázku

Čím může začít někdo, kdo s energií nikdy nepracoval?

„Položit si otázku a otevřít se tomu, že ty odpovědi tady někde jsou a že přijdou a že já je chci vidět. A vlastně požádat do toho prostoru: dobře, poslouchám, prosím, ukaž mi cestu. Moje zkušenost je, že se to začne skládat. Mně se to skládá do několika minut, začínají chodit první náznaky. A takhle se to skládá třeba týden nebo měsíc a najednou vím a najednou mě to posune.”

Za položením otázky ale následuje krok, který bolí nejvíc.

„Pak je ještě krok tři a to je vydat se na cestu. Velmi často, když se snažíme dostat k něčemu, co v našem životě není, stojíme tady, tady to není a chceme jít sem, kde to je, tak to obnáší to, že tady to místo opustíme.”

Čelit prázdnu, ale po kousíčkách

Prázdno je téma, které se rozhovorem táhne od začátku. Broňa Mesárošová jím sama prošla, když si tři týdny před pandemií založila živnost a na dva roky se ocitla v zakázané části služeb.

„Buď najdu způsob, jak dělat online, a nebo jdu na pracák a jdu si zavřít živnost. Takže jsem pustila kineziologii a dovolila jsem si ty dva roky být v takovém prázdnu. Tohle bych nikdy nenašla, kdybych nenabrala tu odvahu si projít tím prázdnem.”

Dobrá zpráva pro každého, komu se do podobného skoku nechce: nemusí to být skok.

„Ono si to člověk může dávkovat po kousíčkách. Máme tu výhodu, a v podnikání tuplem, že si to můžeme nastavit laskavě sami k sobě. Takže klidně si můžeme nechat běžet něco, co už funguje, a po kousíčkách si dělat prázdno a učit se něco nového.”

“Moje zkušenost je ta, že málokdy nemáme tu pomoc a málokdy nemáme ty zdroje. Jenom je to těžký. Chce to tu odvahu.”

Nemusíme to piano nést sami

Práce s energií v běžném dni, může vypadat překvapivě obyčejně: vracet se do svého středu, opírat se o zemi a o nebe, ptát se a vyhledávat pomoc.

„Nemusím to piano do schodů nést sama. Můžu prostě s někým.”

Z toho vychází i jeden širší postřeh o trhu služeb.

„Já jsem si postupně z toho, že jsem 10 let pracovala zdarma, dovolila se tím začít živit. A myslím si, že ta změna, jak se děje u mě na té individuální úrovni, se pomalinku děje i celospolečensky. Ty ženy prostě všechny malinko stoupají nahoru a to se projeví.”

Energetické vazby: staré sliby, které nás drží zpátky

Energetické vazby můžeme vnímat jako vlákna vedoucí z člověka k lidem, organizacím, někdy k minulým životům. Nejsrozumitelnější je příklad se starým slibem.

„Někomu slíbím, že už nikdy neudělám tohle nebo navždycky budu dělat jenom tohle. A najednou stojím v životě, potřebovala bych něco udělat, co vybočuje z toho slibu, a to vlákno udělá, že mě to stáhne zpátky jak žvýkačka na tu životní dráhu. A já pak stojím a koukám se a ptám se, proč se mi to vlastně nepovedlo, vždyť jsem to měla všechno takhle hezky nachystaný.”

Druhý typ vazby je vzájemný a velmi lidský.

„Něco, co bych měla vyřešit já, dávám za vinu někomu. A on to má pravděpodobně stejně se mnou. Dokud to, s čím potřebuju pohnout, drží někdo jiný, tak já s tím nepohnu. Ale on s tím taky nepohne, protože je to moje. Takže se vzájemně držíme v šachu.”

Cílem ale není vyčistit všechno.

„Jakmile dojdeme do toho štěstí, v uvozovkách, že se nám daří, teď není vůbec důvod se šťourat někde v něčem a něco řešit dokola, jenom proto, abych měla pocit, že mám všechno vyřešený.”

Jak začít pracovat s energií (Shrnutí v bodech)

Praktické kroky, které fungují pro podnikání i pro běžný život.

• Vystup z příběhu ven. Když se něco děje, můžeš se tím nechat vtáhnout, nebo se na to podívat z pozice svědka a ptát se: co se na tom můžu naučit, jaké bolavé tlačítko mi to mačká.
• Polož otázku a otevři se odpovědím. Nejjednodušší technika ze všech. Zformuluj, co potřebuješ vyřešit, a nech odpovědi přicházet. Často se skládají v řádu dní až týdnů.
• Vydej se na cestu. Ptát se nestačí. Dostat se tam, kde je to, co chceš, znamená opustit místo, kde stojíš.
• Dávkuj prázdno po kousíčkách. Nech běžet to, co funguje, a v malém si vedle toho zkoušej nové. Nemusí se ti zbořit svět, abys udělala změnu.
• Používej test strachu. Strach, který tě táhne dopředu a ze kterého se oklepeš, je v pořádku. Strach, který jde do bezmoci, ukazuje na staré zranění.
• Připomeň si, že je to jen vzpomínka. Bolest, která se ozve, je vzpomínka na něco, co už není. Jakmile jsi větší než ona, máš vyhráno.
• Před každou kampaní si urči energii. Zeptej se, s jakou energií to chceš tvořit a co má cítit člověk na druhé straně. To samo o sobě udělá velký rozdíl.
• Nenes piano sama. Požádat o pomoc je těžké, ale s cizí energií jde všechno laskavěji. To platí pro tebe jako klientku i pro tebe jako poskytovatelku služeb.
• Neřeš, co nebolí. Když se daří, není důvod se v ničem šťourat jen kvůli pocitu, že máš mít všechno vyřešené.

Závěrem

Práce s energií není výsada zasvěcených. Je to schopnost, kterou máme všichni, jen ji většinou nepoužíváme vědomě. Ať už tomu říkáme čakry, akupunkturní dráhy, nebo prostě intuice, jde pořád o stejnou věc, jen o jiný jazyk.

„Fakt tu schopnost máme každý. Fakt je to jenom o tom, že si dám v srdci záměr a vlastně ho tak položím do prostoru a poprosím. A ono se to pak děje.”

Celý rozhovor najdete ve videu a v podcastových aplikacích.

Chcete víc podobných rozhovorů (třeba s Michelle Losekoot, Martinem Kavkou, Jiřím Rosteckým, Tomášem Vachudou, Anetou Martinek nebo Petrou Dolejšovou)? Čekají na vás v klubu Duše byznysu.