Rozhovor s Alenou Cardovou o tom, jak vědomě tvořit svou realitu
Co je to vlastně záměr a proč je v podnikání důležitější než samotný cíl? Jak se naučit naslouchat vlastnímu tělu jako kompasu, který nás vede k autenticitě? A proč je „vědomé nicnedělání“ klíčovou složkou růstu? O tom všem jsme si povídali s Alenou Cardovou, terapeutkou a zakladatelkou projektu Anatomie změny, která ve své praxi kombinuje práci s tělem, přechodové rituály a tvorbu silových předmětů.
Podnikání jako píseň duše
„Práce se záměrem je podle mě Alfa a Omega tady konání na zemi. Pokud to nechceme dělat stylem pokus omyl, ale chceme trošičku efektivně využívat zdroje, tak si myslím, že bez záměru se neobejdeme,“ začíná Alena. Věnuje se kraniosakrální osteopatii, práci se šátky rebozo a tvorbu svíček se záměrem. Všechny tyto aktivity spojuje jedno ústřední téma: provázení životními změnami a práce s tělem.
Alena Cardová věří, že každé podnikání by mělo mít v pozadí alespoň jedno „posvátné proč“. „Je to to, co sem naše duše přišla v tomhle čase na zemi realizovat. Velmi pravděpodobně nějaké to jádro zůstává pořád stejné a jenom se to třeba víc vybarvuje nebo prokresluje.“
Záměr není jen seznam úkolů
Rozdíl mezi záměrem a běžným cílem je v jeho hloubce a jednoduchosti. Podle Aleny by záměr neměl být košatým souvětím, ale jednou až dvěma krátkými větami, které vyjadřují esenci toho, čeho chceme dosáhnout a proč.
Cesta k němu ale vede přes vnitřní poctivost. Často se totiž za povrchním přáním skrývá hlubší potřeba. „Člověk se dostane ve finále k tomu totožnému jádru, co všichni potřebujeme. A to je: potřebuju se cítit natolik v bezpečí, abych se mohla projevit jako já.“
Tělo jako neomylný kompas
V dnešní přehlcené a uspěchané době je největší výzvou zastavit se a naslouchat tomu, co Alena nazývá „písní duše“. Zdůrazňuje, že naše fyzické tělo funguje jako dokonalý ukazatel cesty. „To naše fyzické tělo nám může na každodenní bázi říkat: tohle dělej, tohle tě oživuje. A nebo tohle deleguj, minimalizuj nebo si to zjednoduš.“
Abychom tento kompas slyšeli, musíme si v kalendáři naplánovat prostor pro prázdnotu. „Já si fakt hlavou naplánuju ten čas, kdy nebudu dělat nic. A budu vědět, že to je v pořádku, protože jsem si to tak naplánovala. Není to lenost ani prokrastinace, je to součást mé vnitřní práce.“ Právě v tomto klidu se totiž navyšuje naše energetická kapacita, bez které ani ten nejlepší záměr neproměníme v realitu.
Fyzické kotvy a magie slova
Aby záměr v chaosu všedního dne nevyprchal, pomáhá mít v prostoru fyzickou připomínku, tzv. silový předmět. Může to být svíčka, obraz, hrneček nebo třeba krystal. Alena takové předměty, nejčastěji svíčky, tvoří pro své klienty na míru. „Silové předměty fungují jako taková připomínka, jako kdyby nám na mobilu vždycky pípla notifikace: Hele, teď jsi chtěla dělat tohle, nezapomínej, tohle sis vybrala, že je pro tebe důležité.“
Klíčem k funkčnímu předmětu je ale „magie slova“ a vnitřní ryzost. „Mějte čisto uvnitř, protože ten záměr se fakt naplní a bude rezonovat s tím, jak na tom skutečně jsme.“
Jak si vybrat ten správný záměr?
Podle Aleny Cardové není formulace záměru jednorázový úkol, ale proces ladění. Tady je postup, jak na to:
- Fáze sebepoznání: Nejdříve mapujte, co vás láká a co vás skutečně zajímá. Bez vnitřního pátrání záměr nenajdete.
- Hledání esence: Z tisíce věcí vytáhněte to nejdůležitější. Záměr by měl mít vibraci, kterou cítíte v těle, nejen v hlavě.
- Testování tělem: Sledujte, kdy vám stoupá energie a cítíte „jiskření“. To je signál, že jdete správným směrem.
- Pravidlo stručnosti: Formulujte záměr do jedné, maximálně dvou krátkých vět. Musí být pozitivní a posilující.
- Ponechání prostoru: Nepřekombinujte detaily. Nechte vesmíru volnou ruku v tom, JAKOU formou se záměr naplní.
- Pravidelná revize: Záměr není vytesaný do kamene. V rámci „kola roku“ se k němu vracejte a ptejte se: „Je tohle pořád ještě aktuální?“
Závěrem: Teď je čas dělat to, co je naše
Jednou z nejsilnějších myšlenek rozhovoru je převzetí plné zodpovědnosti za to, koho a co si pouštíme do života. „Přebírám zodpovědnost za svůj život i tím, že dokážu rozumět a číst záměry druhých lidí. To mi může pomoct některý spolupráce nedělat a umět včas říct ne, protože naše záměry nejsou v souladu.“
A co by vzkázala Alena na závěr? „Teď už není čas dělat to, co není naše. Všichni, kdo jsme tady na planetě Zemi, máme zvednout zadek a jít dělat to, co je to naše. A práce se záměrem k téhle autentické tvorbě patří.“
Celý rozhovor o záměrech, silových předmětech a anatomii změny si poslechněte ve videu.
Další podobné rozhovory (třeba s Michelle Losekoot, Martinem Kavkou, Tomášem Vachudou, Michalem Bartošem, Anetou Martinek nebo Petrou Dolejšovou) najdete v klubu Duše byznysu. Další běh startuje od května.
Autor: Madla Čevelová
