Časotvorba s Tomášem Vachudou

Rozhovor s Tomášem Vachudou o tom, jak pracovat pětkrát rychleji bez vyhoření

Co kdybyste mohli zkrátit pracovní dobu na pětinu a přitom odvádět stejnou, nebo dokonce lepší práci? Jak je možné, že změna jídelníčku změní výši vaší faktury? A proč je „volná středa“ radikálně jiná věc než prodloužený víkend? Tomáš Vachuda je logotvůrce specializující se na symbolická loga (mimo jiné vytvořil lvíčka pro český hokej) a autor knihy Časotvorba. V rozhovoru odhaluje, proč je tradiční time management cestou k méně času, ne k více.

Loga jako médium, ne jenom obrázky

Tomáš Vachuda netvoří loga proto, že je to nejjednodušší způsob, jak vydělat peníze. Tvoří je proto, že v každém logu vidí specifický druh jazyka, možnost vyjádřit v jediném symbolu celou podstatu byznys identity klienta.

„Zaměřuju se na loga, kde není jenom text, ale kde je nějaký symbol, který nějak vyjádří hodnoty, jádro toho byznysu, toho klienta, který za mnou přijde.“

Jeho cesta ke grafice začala neformálně. Pohledem přes rameno kamaráda a Photoshopem otevřeným na domácím počítači. Myslel si tehdy, že grafika je řemeslo dostupné jen absolventům škol, vybaveným studiem a velkým rozpočtem. Jeden záběr na monitor ho přesvědčil o opaku.

„Najednou jsem viděl, že se to může dělat vlastně doma. Takže mě to chytlo a začal jsem doma experimentovat.“

Velká volba přišla ale v momentě, kdy si musel rozmyslet, čemu se věnovat naplno: logům, která mu šla a vydělávala, nebo tvorbě digitálních kulis pro velkofilmy – jeho skutečnému snu. Pomohla mu knížka Cala Newporta.

„Uvěřil jsem mu, že když se pustím do těch log, která mě zatím tolik nebaví, ale jdou mi, tak když se jim budu dostatečně dlouho věnovat, zamiluju si je. A přišlo to. Nevím, po pár měsících, do roka jsem si je prostě zamiloval.“

Jídelníček, který změnil faktury

Zárodek knihy Časotvorba nevznikl v počítači ani v poznámkovém bloku. Vznikl ve spíži.
Tomáš byl v době, kdy začínal experimentovat s výživou, přesvědčeným mistrem produktivity. Lidé za ním chodili pro rady, jak pracovat efektivněji. Sám nevěřil, že se dá cokoliv výrazně zlepšit. Pak přešel na stravování složené ze základních potravin (ovoce, zeleniny, masa, vajec a ořechů, bez přidaných cukrů a průmyslově zpracovaných jídel). Na konci měsíce zjistil, že fakturoval o třetinu méně. Ne proto, že by udělal méně práce, ale proto, že mu stejná práce trvala o třetinu kratší dobu.

„Věděl jsem přesně, které úkoly mi zhruba kolik trvají. A najednou bylo všechno o třetinu nižší. A jediná změna byla, že jsem změnil jídelníček.“

Pak přišla přednáška Dana Gamrota, celý sál slyšel větu, která Tomáše zasáhla: Nepracujte s časem, pracujte s energií. Byl to první vnější signál, že jde správnou cestou. Za šest let výzkumu a experimentů snížil klientskou pracovní dobu z 45 hodin týdně na 8 až 10 hodin. Pětinásobné zrychlení, bez nových nástrojů, bez jiných pracovních metod.

Časotvorba vs. time management: v čem je zásadní rozdíl

Tradiční time management vnímá čas jako omezený zdroj, kterého neustále ubývá. Chcete hodinu navíc? Musíte ji někde škrtnout. Časotvorba staví na zcela jiném předpokladu: čas lze tvořit.

„Pokud investuješ do činností, které ti ten čas pak ve výsledku tvoří – návyky, které podporují tvoji energii, díky nimž pak pracuješ rychleji – tak ti najednou vznikne čas, který tam předtím nebyl. A time management tohle vůbec neřeší.“

V knize dokonce Tomáš rozlišuje mezi pracovníky s časem a tvůrci času. Klíčový rozdíl je v tom, jak oba přístupy nakládají s proměnlivostí lidské energie. Time management předpokládá, že hodina je hodina, vždy stejná. Jenomže:

„Když se špatně vyspíš, tak to, co ti dneska trvalo hodinu, ti zítra bude trvat třeba dvě hodiny. A naopak, když se nakopneš, ta hodinová práce ti bude trvat půl hodiny. Čím víc ten čas chráníš, tím víc jsi ve stresu, tím víc spěcháš, tím víc škrtáš ty životní věci, které tě nabíjejí. Pracuješ furt hůř a hůř a nevidíš to, protože ty mezidenní rozdíly prostě nejsou vidět.“

Věda o odpočinku, která změní váš pohled na práci

Jednou z nejsilnějších (a podle zpětné vazby čtenářů nejcennějších) kapitol knihy je ta o odpočinku. Tomáš na ní strávil půl roku výzkumu. Původně měla mít jednu stranu. Nakonec jich má přes sto. Zjistil, že odpočinek není jen absence práce. Je to aktivní investice do výkonu. Cituje historické výzkumy, kdy vědci poprvé seriózně zkoumali, kolik hodin práce je dlouhodobě udržitelných. Výsledek byl jednoznačný:

„Nenašli jediný případ, jedinou firmu, továrnu, kde by se snížila produktivita po zkrácení pracovní doby.“
Dnes přitom pracujeme přes tento historicky ověřený ideál:

„Makáš jak můžeš, cítíš, že jedeš na 200 %, a přitom prostě nejsi produktivní. Právě tohle byl jeden z největších aha momentů.“

Nejčastější pochvala, kterou za knihu dostává – a překvapivě nejvíce od žen a matek – zní takto:

„Nejčastější věta je, že jsem je konečně naučil odpočívat. Protože v různých knihách se řekne: odpočívejte. Ale nevíte jak.“

Tři kroky, jak od práce skutečně odejít

Jedna z nejpraktičtějších pasáží celého rozhovoru. Jak se každý den skutečně odpojit od práce – ve třech krocích:

1. Stopka – nastavit si jasný konec pracovní doby

Nemusí být vždy ve stejnou hodinu, ale musí existovat. Pokud jste na volné noze, stanovte si nějaký oficiální konec a ten co nejdůsledněji dodržujte, abyste si sami sobě uvěřili, že opravdu i další den skončíte.

2. Odpojovací rituál – signál pro mozek

Cokoli jedinečného, co nastane jen v tomto konkrétním momentě: budík, převlečení se do domácího oblečení, oblíbená písnička, sprcha. Vznikne takový Pavlovův reflex, to nám pak dá vnitřní signál, že teď je opravdu konec.

3. Dekomprese – přechod do volna

Procházka, vaření, cokoli při čem mozek pomalu přepíná jinam. Nelze to urychlit. Mozek to neumí úplně okamžitě. Potřebujeme ten přechod.

Volná středa: malá změna, velký efekt

Jedním z Tomášových nejsilnějších osobních experimentů je volná středa. Ne volný pátek,  ten prodlouží víkend, ale psychologicky nic zásadního nezmění. Středa. Při prvním pokusu byl výsledek šokující:

„Hned ten první týden jsem stihl asi o čtvrtinu víc práce v těch čtyřech dnech než předtím za pět dní. Já už nezažívám dny v týdnu. Zažívám jenom pondělí a pátek. Fakt jenom pondělí a pátek. Akorát dvakrát týdně mám dva víkendy.“

Za rok si tak vytvoří přibližně 50 volných dní navíc. Produktivita přitom roste.
Proč zrovna středa? Má logické vysvětlení:

„Když neodpovíš v pátek, je to docela špatné. Lidi čekají, že se věci uzavírají. V pondělí čekají, že budeš reagovat. Ale středa je dokonalý únikový den, máš ještě dva dny v tom týdnu, kdy můžeš věci dodělat. A nikdo si nevšimne.“

Klienti si na to zvyknou a paradoxně si sami uvolní od nutnosti řešit věci v tento den. Jeden člověk si vytvoří prostor a efekt se šíří dál.

Závěrem: Každodenní dovolená není luxus, je to systém

Na závěr rozhovoru Tomáš Vachuda shrnuje celou filosofii šestileté práce do jedné věty:

„Nepečujte tolik o práci. Pečujte hlavně o sebe. Protože když dáš důraz na sebe, tak máš tu energii a pak vykvete i ta tvoje práce. A mimo jiné i lidé kolem tebe.“

Celý rozhovor si poslechněte ve videu. Knihu Časotvorba najdete na casotvorba.cz a všechny důležité odkazy tady: https://linktr.ee/vachudatomas

Chcete víc podobných rozhovorů (třeba s Michelle Losekoot, Martinem Kavkou, Jiřím Rosteckým, Michalem Bartošem, Anetou Martinek nebo Petrou Dolejšovou)? Čekají na vás v klubu Duše byznysu.