Co tady po sobě necháte?

Pokud už nějakou dobu podnikáte, nebo jste překročili padesátku, možná vás ta myšlenka už napadla. Že naše pozemské snažení je konečné. I když se nám podaří vydělat peníze, vytvořit inovativní produkty a služby, nebo rozjet velké firmy, do hrobu si to nikdo z nás nevezme. Ani obrazně, a doslova už vůbec ne. Existuje způsob, jak svoje podnikání přetavit v něco jako odkaz? Právě to jsem se rozhodla prozkoumat v tomhle článku.

Touha něco po sobě zanechat pohání lidstvo od pradávna. Spousta impozantních staveb, soch a obrazů i filozofických traktátů nejspíš vznikla právě kvůli ní. Je to totiž specificky lidský způsob, jak se vyrovnat s vlastní konečností a strachem ze smrti.

Co je odkaz? Becky Hunter Kelm ho v článku na Medium.com definuje následovně: „Odkaz je něco hodnotného, co po sobě člověk zanechá ve světě, když odejde nebo zemře. Odkazem je jakýkoli pozitivní příspěvek světu, který obstojí ve zkoušce času. Je to způsob, jak s ohledem na budoucnost měníte svou komunitu k lepšímu. Je to způsob, jak měníte kulturu. Odkaz je dopad, jehož ozvěna přetrvává navěky.“

Touha po nesmrtelnosti

Psychoanalytik Erik Erikson v roce 1950 zavedl pojem generativita. Označil jím sedmou fázi své teorie psychosociálního vývoje, která odpovídá střednímu období života, přibližně mezi 45. a 64. rokem. Definoval ji jako „schopnost překročit vlastní osobní zájmy a věnovat péči a pozornost mladším i starším generacím.“

Na systematické empirické zkoumání si však tato oblast musela ještě dalších 30 let počkat. V 90. letech minulého století pak moderní psychoanalytici definici rozšířili o zájem o vlastní odkaz, který označovali jako „vnitřní touhu po nesmrtelnosti“. V tomto kontextu nejde o doslovnou nesmrtelnost, ale o potřebu, aby něco z člověka pokračovalo dál — prostřednictvím jeho práce, myšlenek, hodnot, vztahů nebo vlivu na další generace.

Dnes se tím, jak vědomí vlastního konce formuje lidskou mysl, zabývá psychologie nesmrtelnosti. Touha po věčném životě je podle ní hlubokým obranným mechanismem, který nám pomáhá vyrovnat se s potřebou smyslu a existenciální úzkostí.

Chybí kloudný název

Podnikatelské zdroje, zdá se, tuhle oblast zatím moc neřeší. Alespoň já jsem toho moc nenašla. Rozhodně nenajdeme žádný ustálený pojem, kterým by se budování vlastního odkazu konzistentně označovalo. V zahraničních článcích jsem objevila název legacy marketing, který ale někdy označuje i marketingové aktivity, směřující k tomu, aby lidé ve své závěti více pamatovali na charitu. Nebo legacy business, který se zase používá i pro budování velkých firem a věky přetrvávajících systémů.

Lydia Gallagher ve svém článku používá pojem „legacy brand“. Píše: „Legacy brand nevzniká náhodou. Vzniká tehdy, když svou práci tvoříme vědomě, se záměrem a s přesvědčením, že má hodnotu i za hranicemi dneška. Nejde o logo, web ani módní trendy, které za pár let zmizí. Jde o stopu, kterou po sobě zanecháme, o změnu, kterou přineseme druhým, a o to, jak naše práce žije dál, i když už nejsme v centru dění.“

V češtině mi dává smysl používat termíny jako:

• tvorba odkazu (i když tady trochu hrozí záměna s link buildingem)
• generativní podnikání
• marketing životního díla

Ať už tomu budeme říkat jakkoli, samotná potřeba něco po sobě zanechat není nová. A dává smysl se jí zabývat i v moderním marketingu a podnikání.

Postav dům, zasaď strom, zploď syna

Tyhle tři věci má podle lidového rčení v životě udělat každý správný chlap. A všechny v sobě mají ideu nesmrtelnosti a pokračování. Vytvořit něco, co člověka přežije. Možná to vysvětluje touhu (zejména Čechů) po bydlení ve vlastním. I snahu zajistit pokračování rodu a realizovat se skrze své syny a dcery.

Co když ale (jako já) nemáte děti, nebo vám idea pokračování skrze potomstvo jednoduše nestačí? Pak dává smysl si dědictví začít budovat vlastním podnikáním.

Formy takového odkazu mohou být různé:

• Materiální – například stavby, umělecká díla, sbírky, knihy, ale i třeba vybavení dílny, stroje a nástroje, elektronika, média nebo jiné nosiče informací
• Emoční – do této kategorie spadá to, jak se lidé díky vám cítili, nebo vzpomínky, které jste zanechali v jejich srdcích, nevýhodou je, že se většinou nepřenáší na lidi, kteří vás nepotkali osobně, ani na další generace
• Myšlenkové – tohle podle mě v podnikání dává smysl budovat nejvíc, patří sem vlastní metody i know-how, filozofická pojednání, ale i názory a psané i mluvené formulace
• Duchovní – tato kategorie zahrnuje spirituální odkaz, víru a hodnoty, tradice a rituály, channelované informace nebo meditace

Jednotlivé kategorie se samozřejmě mohou prolínat. Takový příklad tvoří rodinné firmy. Z generace na generaci se v nich předávají nejen nemovitosti, ale i firmy jako takové, značky, ochranné známky, soubory hodnot, tradice, i specifické know-how a výrobní postupy.

Odkaz v on-line byznysu

Většina z nás dnes podniká v on-line prostoru. Který je podle mě stejně zahlcující jako pomíjivý. Bojujeme o pozornost svých potenciálních zákazníků. Jenže už z podstaty toho, jak jsou on-line nástroje navržené, se nevyhnutně stane následující:

• reels a stories zmizí,
• příspěvky se ztratí ve feedu,
• trendy odejdou,
• algoritmy se změní,
• platformy umřou.

Což člověka nutně vede k dalším otázkám:

Tvořím něco, co má skutečnou hodnotu i mimo aktuální viditelnost?

Vytvářím „jenom“ obsah, nebo se snažím zanechat stopu?

Co z mé aktuální práce má šanci přetrvat?

Co by po mém podnikání zůstalo, kdybych zítra přestal/a pracovat?

Nemusíte mít Opus Magnum

Tímhle výrazem latina označuje vrcholné dílo. Největší věc, kterou autor v životě vyrobí. Možná jsem ve vás v předchozím textu vytvořila dojem, že váš odkaz musí být něco velkého. Bestseller, obří firmu, nebo alespoň framework, který zná každý.

Co když žádný takový „velký odkaz“ vytvořit nechcete? Není potřeba na sebe tlačit. Vaším odkazem nemusí být nic velkého ani složitého. Ale třeba i způsob práce, energie, filozofie, přístup ke klientům, bezpečný prostor, nebo odvaha dělat věci jinak.

Už svou aktuální prací možná ovlivňujete něčí život do hloubky. Svým klientům, spolupracovníkům, nebo lidem kolem sebe. I když zrovna neměníte svět, dává smysl dál dobře dělat svou práci. A jen začít trochu uvažovat o tom, jak vaši práci a know-how strukturovat, aby se dala předat.

Možná už svůj odkaz máte

Jen o tom tak nepřemýšlíte, nebo jste ho zatím neukotvili ve hmotě. Protože máte zkušenosti, vlastní pohled na věc, roky praxe, unikátní kombinaci znalostí a dovedností, i vyzkoušené postupy, které fungují. Jenže zůstávají jen ve vaší hlavě, v jednotlivých konzultacích, v dočasném obsahu na sítích, nebo někde v hloubi vašeho počítače.

Možná nastal čas dát tomu formu a tvar. Nabídnu vám pár možností pro inspiraci.

• Napište knihu. Tištěná je rozhodně lepší než e-book. Protože po vás zůstane v rodinných knihovnách i v regálech ctihodných institucí, kam ji pošlete ve formě povinných výtisků.
• Formulujte vlastní metodu. Dost možná už ji dokonce máte, jen vás zatím nenapadlo o ní takhle přemýšlet. Zamyslete se, jak vypadá váš přístup, nebo jaké kroky obvykle při práci děláte. Pak už stačí z toho sestavit jednoduchý nebo složitější framework.
• Vytvořte archiv své práce. Většina zejména znalostních pracovníků produkuje spoustu obsahu, který je ale roztříštěný na mnoha místech. V různých časopisech a publikacích, na webu, na sítích, nebo dokonce nepublikovaný na disku. Dává smysl to shromáždit na jedno místo (možná tím získáte i zajímavý nový produkt pro své klienty – něco jako knihovnu obsahu).
• Založte komunitu. Možná nevytvoříte metodu ani nenapíšete knihu. Zato můžete vytvořit místo, kde se lidé setkávají, inspirují a podporují navzájem. Dobrá komunita často přežije jednotlivé kurzy, programy i jejich autora. Hodnotu v ní totiž netvoří jen zakladatel, ale také vztahy, které mezi jejími členy vznikají.
• Předávejte zkušenosti. Dřív měl každý mistr aspoň jednoho učedníka. Dnes jsme na tuhle tradici v podstatě zapomněli. Přitom si spousta profesionálů stěžuje, že jejich obor neroste nebo dokonce upadá. Řešením je začít systematicky předávat své zkušenosti mladším generacím a vychovávat nové profesionály. Třeba ve formě školy, dlouhodobých kurzů nebo výcviků.

Každopádně dává smysl začít přemýšlet dlouhodobě a s větším přesahem než do další kampaně. A vytvořit něco, co bude fungovat i bez naší přítomnosti. Odkaz totiž nevzniká jednou velkou akcí. Ale tím, co vytváříme opakovaně a co může žít dál i bez nás.

Napadá vás při čtení, že už možná máte vlastní metodu, knihu nebo vzdělávací program, jen jste ho zatím nedokázali uchopit? Právě s tím klientům pomáhám. Společně hledáme, co je na jejich práci skutečně jedinečné, a převádíme to do podoby, kterou lze předávat dál. Pokud chcete prozkoumat, jaký odkaz může vzniknout z vašeho podnikání, objednejte se na konzultaci.

Foto Roman Kraft, Unsplash