Syndrom vyhoření – (též burnout syndrom) psychický prožitek vyčerpání, který se často projevuje zejména u lidí v pomáhajících profesích. Poprvé ho popsal americký psychoanalytik Herbert J. Freudenberger v roce 1974. Projevuje se emoční a kognitivní vyčerpaností, ztrátou zájmu a motivace a celkovou únavou. Všechny hlavní složky vycházejí z chronického stresu. Je důsledkem nerovnováhy mezi ideály a profesní realitou.