Bimbovu prodejnu Žertovných a kratochvilných předmětů, jakož i ptákovin, najdete v ulici Na Desátém vejci číslo 4 v Ankh Morporku. A taky v knížce Terryho Pratchetta Zimoděj. „Je-li to směšné, je to bimbo!“ hlásá reklamní nápis. Ptáte se, co to má společného s marketingem? Správná otázka. Všechno…

Nicméně pokračujme v příběhu pana Pratchetta. Slečna Velezradná je (samozřejmě) čarodějka. Vlastní černý špičatý klobouk a dvě strašidelné lebky z obchodu pana Bimba. A sama o sobě v širokém dalekém okolí šíří strašidelné historky. Tak důležitou věc, jako je budování vlastní pověsti, přeci není možné nechat na amatérech.

Nějaké to bimbo tvoří základ každého podnikání. Všichni vyprávíme svým zákazníkům příběh. Ten musí mít jednak hlavu a patu, jednak musí být konzistentní. Jinak nefunguje.

Představte si, že by hrůzostrašnou slečnu Velezrádnou, budící úctu a respekt po celém dalekém okolí, někdo načapal, jak za domkem okopává ředkvičky, spí v růžové noční košili nebo dělá ťuťuťu na roztomilá koťátka. Pečlivě a po léta budovaný příběh by byl pryč.

A právě tohle se často děje drobným podnikatelům. Investujeme čas a peníze do marketingu, vyprávíme svým zákazníkům příběh … a pak ho nějakou maličkostí shodíme ze stolu.

Místo abychom byli výkladní skříní vlastního podnikání, řídíme se spíše příslovím „kovářova kobyla chodí bosa“. Možná proto dnes a denně potkávám:

• zedníky s oprýskanou fasádou,
• neučesané kadeřnice,
• oční optiky s brýlemi zalepenými izolační páskou,
• podnikatelské poradce, kteří vydělávají méně, než by chtěli,
• majitele pneuservisu brázdící svět na ojetých gumách,
• prodejce aut Škoda parkující Volvo,
• tvůrce webových stránek bez vlastního webu,
• nebo obuvníky s okopanými podpatky.

Naštěstí jsem ještě neviděla stokilovou výživovou poradkyni…

Zákazníci na přeplněném trhu hledají produkty a služby, kterým mohou věřit. Chcete-li mít úspěch, vyprávějte důvěryhodný příběh. A dělejte to, co hlásáte. Všechno ostatní je bimbo…